Vlkodlačí zpověď
28. 1. 2010
Nikdo mě nemá rád
a nic to nezmění.
Je ze mě vlkodlak,
vždy po setmění.
Zas sama samotinká,
jdu noční tmou,
vždyť stačí chvilinka
a budu potvorou zlou!
Jen v těle zvířete
můžu být svobodná,
mé srdce sic tepe,
ale nejsem to já.
Zmizne pocit, že mě nikdo nemá rád,
že mě všichni přehlíží.
Co víc si můžu přát?
Vždyť tak mě nic netíží!
Snad lásku jedině,
třebas pouhý den
patřit k němu, k rodině,
to je však jen sen.
Zas jdu sama,
Svůj osud s nikým nesdílet.
Zas řeknou jen: Osamělá dáma.
Jak krutý je ten svět!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář