Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatební

2. 9. 2011

 

Slza skanou na oltář.

Stejně je nikdo nevidí...

Zajímá je jen jeho tvář.

Dokonce tiše závidí

tu tvoji radost,

kterou však necítíš.

Chceš učinit jim za dost,

o tohle přeci nestojíš!


 

Stejně před knězem poklekneš

a přijmeš požehnání.

Zítřků? Těch se nelekneš.

I když tě z ráje vyhání.


 

Sejmeš závoj svatební

a jeho ústa políbíš.

Raději zvony pohřební!

Jenže on je blíž a blíž...


 

Každá by s tebou měnila.

A ty s nimi též.

Jenže už si to slíbila

a tak za ním jdeš

jak prázdná nádoba

se srdcem z kamene

Jak žalu podoba

Slzami tváře zmáčení...


 

Jen on to ví,

že sis ho vzíti nechtěla

Ale nikde nepoví,

proč si jinak nesměla


 

Tak nezbývá než brečet.

Složit hlavu do dlaní.

Dál tiše v prachu klečet

A vychutnávat zklamání.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář