Svatební
Slza skanou na oltář.
Stejně je nikdo nevidí...
Zajímá je jen jeho tvář.
Dokonce tiše závidí
tu tvoji radost,
kterou však necítíš.
Chceš učinit jim za dost,
o tohle přeci nestojíš!
Stejně před knězem poklekneš
a přijmeš požehnání.
Zítřků? Těch se nelekneš.
I když tě z ráje vyhání.
Sejmeš závoj svatební
a jeho ústa políbíš.
Raději zvony pohřební!
Jenže on je blíž a blíž...
Každá by s tebou měnila.
A ty s nimi též.
Jenže už si to slíbila
a tak za ním jdeš
jak prázdná nádoba
se srdcem z kamene
Jak žalu podoba
Slzami tváře zmáčení...
Jen on to ví,
že sis ho vzíti nechtěla
Ale nikde nepoví,
proč si jinak nesměla
Tak nezbývá než brečet.
Složit hlavu do dlaní.
Dál tiše v prachu klečet
A vychutnávat zklamání.