Bláhová
o pravdě nádherné,
že s tebou svět mi zkrásněl,
když nešel si beze mě.
S tebou všechno rozkvetlo
A já létala do oblak.
Hlavu mi to popletlo,
Být volná jako pták!
Pak se něco stalo.
Čím to může být?
To vše mi bylo málo
A já si přála víc.
Chtěla jsem jen brát
A nedávat nic.
Toužila se smát
A z všeho mít jen líc.
To však nejde,
Každý líc i svůj rub má.
Což na tom teď sejde,
Když jsem zas sama, samotná?
Jak jsem mohla být tak bláhová?