Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta ke stáří

8. 6. 2011

Jsi dítě a vidíš krásu světa kolem

Co víc si můžeš přát, než tu radost?

Radost z toho, že smutek všechen... no nevíš o něm

A i kdyby, copak je to tvoje starost?

 

V krajině srdce tvého je slunce svit

Všude idilické ticho leží

Co je ti po druhých? Nech je být

Ať holubi to řeší, na vrcholcích věží

 

Stejně mají větší rozhled,

Tak co jim brání?

Kdo jiný má možnost vidět takový pohled?

Ty jsi dítě, teď prostě nemáš stání

 

*

 

Je ti dvacet, hlavu plnou svých věcí

Stres, nešťastná láska, vše tak "strašně" důležité

Co je ti po druhých? Máš svého dost přeci

Osudy ostatních nemohou být tak spletité...

 

V krajině srdce tvého déšť padá

Tolik žalu snad už nemůžeš snést

Všude jen samá vada

A všechno jen ty musíš nést

 

Holubi na vrcholcích věží tě jen pozorují

Jen sem tam zavrkají

Co má být? říkáš si potají

Radši zticha být mají.

 

*

Na hlavu tvou stáří dosedlo

Lituješ let svých promarněných

Tak tohle se ti opravdu povedlo!

Za tebou nic krom srdcí zarmoucených

 

V krajině srdce tvého padá sníh

Co vidíš na tomto světě než pláč?

Ale ty přec chceš slyšet smích

Slzy křivdy a neštěstí? Nač?

 

Tohle vše už napravíš jen stěží

Nemusíš, ale za své činy chceš pykat

Jsi holubem na vrcholcích věží

A nezbývá ti, než vrkat

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář