Nevinná
tahle drobná víla?
Já se ptám.
Pane, prý je nebezpečná,
tahle hezká slečna.
Vážně! Moc!
Má snad místo nehtů spáry?
Či dává ďábelské dary?
Nic nevidím!
Je to horší – na její tváři,
na slunci hvězdy září,
víc než na nebi.
V temném žaláři teď musí žít.
Ke slunci se přiblížit,
jen ať si zkusí!
Každého by oblouznila
a pak by ublížila
celičké zemi!
Nevěřte mu, prosím, pane!
Já nejsem zlá, ba ne.
Jsem jen hezká!
To, co pro jiné požehnání,
mě ubohou jen ranní.
Jen poslouchejte!
Na popravu teď musím jít.
A o lásce? Mohu jenom snít,
kvůli tomu prokletí!
Zbývá mi jen moje hrdost,
ale kde je spravedlnost?
Vždyť jsem nevinná!