Dvojdrable - Kouzlo minulosti
Vběhla jsem do pokoje s očima plnýma hořkých slz. Tohle je konec! Jsem na dně! A může za to on. Ten, kterého jsem tolik milovala… Víc než svůj život. Už nemůžu dál. Bez něj nemůžu dál…
Horečně jsem vyhazovala věci z poliček. Kde jen může být ten nůž? Nikde jsem ho nemohla najít. Zato jsem objevila něco jiného. Na dně šuplíku, pod nánosem věků, se skrýval můj starý a ošoupaný plyšový kamarád Méďa.
Pamatuji si doby, kdy jsem bez něj neudělala ani krok. Pořád byl se mnou. Aby mě chránil před světem a zlými lidmi. Pak jsem ho zahodila, že prý ho už nepotřebuji. Jak jsem byla hloupá! Zase jsem ho sevřela v náručí a jako tolikrát se vyplakala do jeho hedvábné srsti.
A najednou jsem to věděla. Nikdy není konec definitivní. Dokud tomu sama nevěřím. Vždycky je naděje na lepší časy. I když to tak vůbec nevypadá.
Můj plyšáček se už nevrátil to temného šuplete. Ba naopak. Teď mu náleží čestné místo u mé postele. To aby mohl hlídat mé klidné spaní jako kdysi.
Už nikdy nechci zapomenout na svou minulost. Protože tu malou holčičku, která se se vším svěřovala svému plyšovému medvídkovi, budu stále nosit s sebou. Napořád.