Jdi na obsah Jdi na menu
 


Herečka

28. 10. 2011

Bez odvahy bloudí světem. Schovaná za pózy, které jsou zrovna v módě. Se skleničkou v ruce, aby se z té komedie nezbláznila. A s cigaretou v koutku úst – důkaz, že je vlastně dospělá. Herečka, perfektně hrající svůj part. Kdykoli vypadne z role, hořce toho lituje. Protože najednou světu ukáže, co se skrývá pod dokonalou maskou líčidel.

Nátěr se ale postupně loupe a oprýskává. A pod ním se objevují oči, které k té porcelánové tvářičce vůbec nesedí. Jejich potměšilý výraz nabádá k útěku. Ale raději si nasadíme klapky na vlastní zrak, než abychom poslechli pud sebezáchovy. Přece jí nemůžeme odsoudit! To by bylo pokrytecké, nehumání... Ale jediné rozumné.

A tak marníme čas a energii s někým, kdo o to vůbec nestojí. Kdo vlastně jen vyčkává, až dostane příležitost. A rozhodně ji nehodlá nechat upláchnout.

Společenský žebříček má příčky daleko od sebe, tak proč si trochu nepomoct? Vzhůru se přeci vždy nejlépe šplhá po zádech jiných. A že mají city? Kohopak to zajímá? Ji tam nahoře čeká aplaus. A sláva reflektorů. Nemůže ji přeci zastavit něco tak nicotného, jako přátelé.

Říká se, že lidé, kterým na tobě záleží, tě zachytí, třebas i na okraji propasti, a vytáhnou tě zpátky. Jenže ve chvílích, kdy se jim za záchraný kruh dostane jen nadávek a pokusu strhnout je také do hlubin... Nediv se, herečko, že se ti jejich koráb pro příště raději vyhne. A ani křik a prosby ti nepomůžou. Přeci tě znají. A vědí, že svou roli zvládáš bravurně.

Skutečně to takhle chceš? Toužíš po tom, abys nakonec zůstala obklopena jen vypočítavými pochlebníky, stejnými jako jsi ty sama? A uvědomuješ si, co se stane, až jednou budeš doopravdy potřebovat pomoc? Kolik z nich s radostí přispěchá?

Ale víš co? Je to tvůj život. Já ti do něj nemám co mluvit. Tak hodně štěstí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář