Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sama...

2. 5. 2010

Zavřít oči. Tma. Klid. Ticho. Mír. Tolik po tom toužím... Ale není mi to přáno. Musím se smát a bavit se. Ale v nitru trpím. Kéž bych mohla brečet! Až by mi slzy promáčely polštář! Ne... Místo toho tady sedím mezi lidmi, kterým nemám co říct. Odtahují se ode mne a já od nich. A to studí. Moc. Už jsem jako led. Proklínám ty, kteří to způsobili. A přesto je mám pořád trošku ráda… Proč? Sama nevím. Ale nechci je ranit. Ani teď. Ublížili mi… Odpouštím jim. Ale zapomenout nedokážu…

Teplo znamená život, zima smrt. A já nemám sílu hřát….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář