Splněné přání
2. 5. 2010
Před rokem. Byli jsme spolu na táboře. A ty si dělal všechno pro to, abych se bavila. Dokonale si pamatuji všechny ty legrácky a hříčky, které si vymýšlel. Pro mě. Tehdy jsem je ale pořádně nevnímala. Měla jsem plnou hlavu jinších věcí. Měla jsem svůj sen. Stát se upírkou. Být nádherná. Nepřemožitelná. Dokonalá. A žít věčně. Nekoukala jsem napravo, nalevo a kráčela za svou touhou. Hloupou a sobeckou.
Teď se mi to splnilo. Všechno. Do jednoho. Ale šťastná nejsem. Chybíš mi. Moc mi chybíš. Dala bych cokoli za pár chvil s tebou. Ale zpátky už to vrátit nemohu. Bohužel. Sbohem.