Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svědomí

2. 5. 2010

Poprvé, jak jsem ho uviděla, jsem to věděla. Je můj osud navždy ho milovat. Jeho jemný úsměv. Pohledy oříškově hnědých očí. Tichý, zvonivý smích. Nic dokonalejšího svět nezná. A on se díval na mě. Stále mě sledoval. Já se cítila na vrcholu blaha. Že je něco v nepořádku mi zpočátku vůbec nedocházelo. Nepřišlo mi divné, že se kolem něho nemotá partička holek. Prostě jsem neviděla nic, co jsem vidět nechtěla. Až později jsem si uvědomila, že ho asi mohu spatřit jen já. A je tedy pravděpodobně anděl. Můj anděl strážný. A já ho nesmím milovat. Je snad moje láska hřích?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Kontakt

Pro případné dotazy:

deux-fee@email.cz



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>